Motokros – vášeň, která se stala osudnou

Kolegyně Hanka Vaverková vyzpovídala svého kamaráda Ondru a v následujících řádcích přináší jeho životní příběh…

Ondra má 33 let a bydlí v Bruntále. Je motokrosový nadšenec a na své motorce si rád užíval adrenalin. Jednoho dne se mu jeho vášeň stala osudnou. Měl vážnou nehodu, při které přišel málem o nohu. Do dnešního dne má za sebou celkem 15 operací nohy a v rehabilitačním centru v Hrabyni trávil 7 měsíců.

Ondro, kde jsi pracoval před úrazem?

„Pracoval jsem jako mechanik pro stroje a zařízení, dále i jako svářeč a obráběč kovů v soukromé firmě 16 let.“

Kdy a jak se Ti úraz stal?

„Dne 2.4. 2018 jsem se jel projet na motokrosové motorce a nějak jsem to nevychytal, v plné rychlosti jsem trefil strom. Zůstal jsem ležet na zemi a vím, že jsem necítil nohu, ta byla na 3 díly. Volal jsem si sám sanitku a později jsem byl vrtulníkem transportován do Fakultní nemocnice v Ostravě. Tady mi sdělili, že až se probudím po operaci, budu bez nohy…… Po probuzení jsem hned mířil pohledem na nohu a byla tam, ale v šíleném stavu. Byl jsem šťastný, ale zároveň jsem věděl, že to bude průser, noha byla celá zafáčovaná, trčely z ní hadičky, byla těžká, bolavá….Věděl jsem, že tohle bude na hodně dlouho.“

Budeš mít trvalé následky a nějaká omezení?

„V dubnu to budou dva roky od úrazu a pořád se léčím. Trvalky určitě. Nemám plný rozsah propnutí v koleni ani v kotníku. Ztratil jsem kus lýtka. Z kosti mám šroub, ale drží to (smích). V podstatě v celé noze od kolene mám železo.“

Jakým způsobem Ti úraz změnil osobní i pracovní život?

„Osobní život mám změněný fest. Můj úraz mi převrátil celý život naruby, teď žiju úplně jiný život. Ale jsem šťastný, že žiju. Musel jsem si dávat do kupy psychiku, pochopit spoustu věcí, přenastavit…Pracovně zatím nevím, ale určitě se nebudu moct vrátit na stejnou pozici, uvidíme po léčbě, co bude a nebude.“

Byl Ti přiznán nějaký invalidní stupeň?

„Momentálně to řeším, bude mi přiznán I. stupeň invalidity na jeden rok a pak se bude rozhodovat dál, co se mnou.“

Víš, jaká je měsíční částka toho I. stupně?

„Nevím, ale příští týden se to dozvím.“

Momentálně pobíráš nemocenskou, že? Odpovídá tato částka Tvému měsíčnímu příjmu před úrazem?

„Vůbec tomu ta částka neodpovídá. Pobírám nějakých 11 tis. A do výplaty, kterou jsem měl, mi chybí 8-9 tisíc.“

Způsobil Ti úraz nějaké další náklady na léčbu?

„Určitě způsobil. Mám spoustu nových nákladů, které jsem dřív neměl. Jsou to náklady na léčbu, styl žití, na různé rehabilitační pomůcky, které musím používat do konce života. Není to levná záležitost, zdravotní pojišťovna taky nic moc neproplácí a je zde i časové omezení, berle mi musí vydržet 2 roky, dřív na ně nemám nárok. Já je používám denně, bez nich se neobejdu a je to na nich znát. Vozíček je na 5 let a nejlevnější vyjde na 60 – 70 tis, jenže je to jen holý základ….. No prostě je to všechno drahé.“

Pokryje ti částka, která je ti vyplácena  tvé měsíční výdaje?

„Musel jsem naučit hospodařit úplně jinak.  Tím, že nikam nechodím, jsem určitě ušetřil spoustu peněz… Nikam vlastně chodit ani nemůžu, takže jsem jen doma…. Když se člověk nehýbe, tak ti ta částka stačí, zaplatíš byt a nějaké to jídlo, nic jiného nepotřebuješ, zkrátka nežiješ.“

Měl jsi vytvořenou nějakou finanční rezervu?

„Ano, naštěstí měl! Určitě mi to hodně pomohlo a kdybych rezervu neměl, tak bych byl v prdeli, pardon. Zůstal bych o chlebě a vodě.“

Máš nějakou pomoc od rodiny?

„Mám a velkou! Hodně moc mi pomáhají rodiče jak psychicky, tak fyzicky. Ale štve mě, že je zatěžuji, moc si toho vážím. V první řadě je potřeba pomoct si sám, opravdu.“

Byl jsi v době svého úrazu pojištěn?

„Ne, nebyl. Pojistku jsem zrušil asi 3 roky před úrazem a dost jsem na tom ztratil tím pádem.“

Proč si nebyl pojištěný?

„Ještě nikdy v životě se mi nic nestalo a ani nikomu v mé okolí se nic nestalo. Nepovažoval jsem to za důležité.. Asi to nerada slyšíš, ale bohužel je to tak, teda bylo to tak. Myslel jsem, že mě se takové šílené věci netýkají.“

Víš kolik peněz by Ti pojišťovna vyplatila, kdybys byl pojištěný? Máš zhruba nějaký odhad?

„To víš, že jsem si dělal teoretický výpočet a došel jsem k částce cca 300 tisíc.“

Změnil jsi dnes názor na životní pojištění?

„Tak jako změnil. Hlavně si myslím, že to ti to především při něčem takovém velmi usnadní život. Opravdu když se ti něco stane, tak peníze z pojistky velmi pomůžou. Pomůžou k tomu, aby si celým úrazem a jeho léčením prošel daleko víc lehčeji.. určitě bych byl víc happy, než když ty peníze nemám a strádám. Brzdí tě to v tom nadšení- uzdravování se. Nemám peníze, jsem ve stresu, už si pořádně ani nevydělám, protože nemůžu, jsem omezený. Když se něco stane, tu léčbu musíš projít tak či tak, ale s penězi se posouváš kupředu daleko rychleji.“

Ondro moc Ti děkuji za  rozhovor, jsi neskutečný bojovník a já doufám, že brzy budeš bez berlí a budeš chodit, byť s menším omezením. Musím prozradit, že Ondra je neskutečně pozitivní člověk, má srovnané priority, pokračuje dál a těší se ze života. Super.

Hana Vaverková